Něco jako přechod nebo spíš okruh Jeseníky na 3 dny

• Auto nech u restaurace Na Hvězdě v Malé Morávce
• Den 1: Po žluté stezkou Bílá Opava – Praděd – Švýcárna (nocleh)
• Den 2: Kouty nad Desnou, nocleh Resort Dlouhé Stráně (prodloužení Medvědí hora nebo Dlouhé Stráně)
• Den 3: Dlouhé Stráně Dolní po cyklostezce – po modré Divoký Důl – Ovčárna – autobus/nohy k autu

S kamarádkou jsme chtěly vypadnout někam na pár dní samy za klidem. Bez dětí, mužů, práce, povinností. Takže hory byly jasná volba. Zadání znělo jasně: Chci si dát pořádně do těla, ať nemám čas myslet. Takže moje představa, jak se dívám na vrcholky hor z lehátka u bazénu, padla za své. Našla jsem super trasy v Rakousku, ale počasí nám do toho hodilo vidle. Byla sice půlka září, ale předpověď počasí jako by kopírovala listopad. Radary ukazovaly, jako by se déšť měl rozpliznout všude okolo Jeseníků (což se ukázalo jako nepravda, ale naděje umírá poslední). Nezbývalo nám než věřit.

Už tři roky nazpět jsem podobný přechod plánovala s malými dětmi a věděla jsem, že přechod Jeseníků je komplikovaný kvůli dopravě. Buď musíte mít auto na začátku i konci cesty a řidiči se musí rozvážet, nebo musíte cestovat vlakem či autobusem rovnou tam a pak domů. Dojet totiž autem na začátek a pak přejíždět autobusem z jednoho konce Jeseníků na druhý je v podstatě nemožné, respektive vám to zabere půlku dne a objedete půlku Moravy. Místo přechodu jsme tedy zvolily okruh. Doprava autobusem a vlakem by nám zase zabrala cca 8 hodin (a to bych asi radši letěla do Itálie).

Autem jsme dojely do Malé Morávky a nechaly jej u restaurace Na Hvězdě. Jde ho nechat i na parkovišti za stejnou cenu. Spousta lidí odsud jede autobusem na Ovčárnu a pak jdou pěšky dolů. To ale náš plán nebyl. My šly s krosnou a mým věrným psem přímo nahoru. Lesem jsme prošly na konec Karlovy Studánky a odtud už stezkou Bílá Opava po žluté. Popravdě jsem tuto stezku neznala, ale pochopila jsem, že je jedna z nejoblíbenějších v Jeseníkách a na českých horách vůbec. V létě a o svátcích je tu tuna turistů a v podstatě jdete ve štrůdlu, proto už nyní platí omezení a od rozcestníku “Na Paloučku” můžete jít jen cestou nahoru (to by ale Češi museli nějaká pravidla respektovat, že).

My šly po sezóně, ve všední den a navíc za “krásného” uplakaného a zamlženého počasí, takže jsme potkaly někoho spíš nárazově. Stezka je populární právem. Není jednoduchá, jde lesní cestou, přes kořeny, mostky a skály podél potoka strmě vzhůru. Je ale nádherná, nabízí krásné pohledy a nezadá si se Slovenským rájem nebo s rakouskými Alpami. Opravdu mě velmi mile překvapilo, jak krásná, rozmanitá a kouzelná tato stezka je. Její konec je těsně u Ovčárny (odtud můžete zpět autobusem a máte krásný jednodenní výlet). My ale pokračovaly po zelené až na Praděd, který jsme díky husté mlze a dešti spatřily až těsně u něj. Ještě že před ním stojí ten Krakonoš, jinak bychom do něj snad narazily (vtip). Praděd je super na teplé jídlo, pití a odpočinek. Bohužel ale dovnitř nesmí psi, takže moje Dotty musela zůstat v předsálí.

Na druhý den, který jsme jako jediný měly celý vyhrazený na chůzi, byla v plánu paradoxně nejkratší trasa. Bohužel to takhle v Jeseníkách vychází. Vydaly jsme se po zelené do Koutů nad Desnou. Cesta by nabízela občasný výhled, kdyby nebyla mlha, ale jinak jde o klasickou lesní horskou cestu. Nic speciálního. Kus jsme navíc musely i po cyklostezce kvůli dlouhodobé údržbě. Cesta končí na začátku města, místo po silnici jsme šly po úzké a neudržované modro zelené stezce až k nádraží. Variant, jak strávit odpoledne, bylo hned několik – Medvědí hora nebo Dlouhé stráně. My se ale vydaly vlakem do Šumperka. Ne snad proto, že by to bylo hezké město, ale ztratila jsem cestou vodítko a vést psa na turistické hůlce není nic moc 🤷‍♀️. Takže jsme si udělaly výlet a zašly do Můj SENdvič na skvělý oběd, který se ukázal býti i večeří. Pak zpět do Kout se ubytovat v Resortu Dlouhé Stráně. Dochovalý komunistický komplex, který mi k horám nesedí, ale měl výjimečnou kombinaci – byl otevřený a směly jsme se ubytovat i se psem. Stále nasyceny sendvičem jsme si v hotelové restauraci daly jen polévku a šly si zahrát bowling.

Poslední den našeho výletu jsme měly jasný cíl – dojít zpět k autu. Začaly jsme malým podvodem, který lze ale nazvat i zpestřením a vyjely lanovkou Dlouhé Stráně nad Dlouhé Stráně. Po cestě na nás dvakrát vykouklo sluníčko, což byl nevídaný úkaz, takže jsme hned vytasily sluneční brýle a fotoaparáty. Od konce lanovky jsme se musely dostat na Tetřeví chatu, což je doslova pár set metrů po zelené lesem, ale nějakou záhadnou jsme se dokázaly ztratit a sejít z cesty. Až díky navigaci (offline mapy.cz) a značného prodloužení cesty jsme došly na rozcestí. Mohly jsme dojí dolů k Dlouhým Stráním, ale moc se nám nechtělo, takže jsme šly po cyklostezce pořád dolů k Dlouhé Stráně Dolní. Cesta je to monotónní a docela nudná. Nudu nám ovšem vynahradil poslední úsek cesty. Od křižovatky U Kamenné chaty jsme se vydaly po modré stezkou Divoký důl, která ústí pod Pradědem. Cesta je to opravdu hutná a vydatná. Jdete podél horských potoků a skal, lesními pěšinami. Jde o poměrně prudké stoupání v náročném terénu (pro nás) a šlo o nejnáročnější úsek cesty. V Ovčárně jsme rády nasedly na autobus (i když za ty peníze bych to možná bývala sešla pěšky), který nás zase vyhodil na Hvězdě. A tradá domů.